Saroléa

Saroléa | historie | 1945 - 1960

Saroléa 50SL, 600 OHV, 1950

La Derniere

  • Po vyhnání nadřazené rasy obnovili v Herstalu výrobu motocyklů. Továrna však musela čelit ekonomickým obtížím, těžkostem v zásobování a také chyběla kvalifikovaná pracovní síla. Na začátku roku 1946 uvedla na trh dva modely, technicky podobné předválečným, spodové obsahu 350 a 600 ccm s třírychlostní převodovkou a stále s paralelogramovou vidlicí. Prodalo se 1322 strojů.

    První poválečný katalog na rok 1947 představil již čtyři modely. Dva rozvodu SV - 350 ccm (47AS) a 600 ccm (47T6) s vidlicí Webb a čtyřrychlostní převodovkou. Nabídka se rozšířila o dvě „ohavy“ obsahu 350 ccm (47B) a 600 ccm (47S6) se čtyřrychlostní převodovku a novou teleskopickou vidlicí Dowty anglického původu. Sezóna 1947 končila s 2096 prodanými stroji. Všechny modely pro rok 1948 byly již vybaveny teleskopickou vidlicí a OHV navíc zadním pérováním zkonstruovaným továrnou během války.

    Saroléa 50AS / Saroléa 50ASL, 350 SV, 1950       Saroléa 50SL6, 600 OHV, 1950

  • „Od roku 1931 vyrábí známá belgická firma svůj propracovaný motocykl Sarolea s jednoválcovým šikmo stojícím motorem. Dodržování této výrobní linie způsobilo, že se jednotlivé modely tohoto stroje neliší s postupem doby tak od sebe, jak tomu je často u jiných motocyklů. Také dnes po dlouhé přestávce válečných let nezměnilo se nic důležitého na motoru, pouze rám a příslušenství ukazuje montováním teleskopického pérování na obě kola, že se tu spojuje zdravý konservatismus s pokrokovou přizpůsobivostí. V celém světě omezují továrny počet vyráběných typů, a tak i továrna Sarolea vyrábí dnes pouze tři modely, které se neliší v podstatě svými technickými zdokonaleními. ...“
    (Motocykl 1948, čís.7)

    Pro rok 1949 továrna nijak nemodernizovala modely. Nabídka kupodivu stále obsahovala pouze obsahy 350 a 600 ccm, třída půllitrů byla zcela opomenuta. Říjen 1949 znamenal obrat v historii značky. Zemřel Martin Fagard, který od roku 1921 vykonával funkci generálního ředitele a významně přispěl k obchodním i sportovním úspěchům. Jeho post převzal Maximilien Gérard. Nedlouho předtím, 28. července, se firma také rozloučila s Emilem Saroléou, pětaosmdesátiletým synem zakladatele značky.

    Saroléa akcie 1950

  • I přes slibný poválečný rozjezd byl nejvyšší čas vytvořit moderní motocykl. Všechny modely vznikly počátkem třicátých let. Ač jejich robustnost a spolehlivost byla téměř legendární, technicky ani esteticky již neodpovídaly standardu. Projektem modernizace byl pověřen Marcel Dumont, vedoucí technického oddělení, po skonu Martina Fagarda firemní muž číslo jedna. Při jeho zkušenostech s konstrukcí motorů během posledních dvaceti let (kupř. ACT) se nepředpokládaly žádné problémy.

    Výsledek mohla veřejnost posoudit na bruselském Salonu motocyklů v říjnu 1950. Nezávisle na nabídce standardních modelů představila firma Saroléa dvě novinky. První byl malý motocykl obsahu 125 ccm. Druhou budoucí legenda Atlantic. Dvoutaktní stopětadvacítka, monoblok s hlavou a karterem z hliníku, třírychlostní převodovkou s nožním řazením, teleskopickou vidlicí a kloubovým sedlem měla inspiraci v předválečném modelu. Typ 50LW přezdívaný Oiseau bleu (Modrý pták) byl - jak jinak - modře lakován a dosahoval rychlosti 75 km/h.

    Saroléa 50LW, Oiseau bleu

  • Labutí píseň


    Atlantic je elegantní pětistovka v britském stylu. Chassis však zůstalo stejné jako u dosavadních sériových strojů, výraznější modernizace nastala až v roce 1954, kdy byl rám překonstruován pro paralelní twin a zadní pérování řešeno kývačkou. Pro omezení projekčních a výrobních nákladů Dumont prozatím navrhl jen nový motor. Navíc továrna nedokázala uspokojit všechny zakázky, což přineslo ztrátu mnoha klientů. V závěru tohoto salonu (1950) firma obdržela 24 objednávek na Atlantic, z nichž jedna patřila Jeho Veličenstvu králi Baudouinovi.

    Sarolea Atlantic 500 a Saroléa Saroléa 50LW - Oiseau bleu

    Trvalo téměř dva roky, než se Atlantic dostal do prodeje. Od roku 1953 jej doplnila šestistovka Atlantic Major. I přes jejich nesporné kvality bylo do roku 1959 vyrobeno pouze 363 Atlanticů a 160 Atlanticů Major.

    Rozložitý vzhled motocyklu působil těžším dojmem než uváděných 180 kg, což je stejná hmotnost, jakou měly jeho angličtí konkurenti. Byl to tichý, pružný a praktický stroj pro dlouhé trati. Zvláštní pozornost věnoval konstruktér přístupnosti k jednotlivým dílům: výměnný olejový filtr, rozdělovač automobilového typu, napínák primárního řetězu, apod.

    Atlantic 498 ccm (63 x 80 mm) měl výkon 26 k při 5800 ot/min za kompresního poměru 6,85:1. Zajímavá je křivka kroutícího momentu, srovnatelná se šestiválcem. Motor obsahující nesčetná pokroková řešení a využívající výtečné materiály se zdál být nezničitelným. Bohužel, špatná údržba tehdejších mechaniků, kteří příliš nedbali na výměny olejových filtrů, vedla k opakovaným poškození pístů. Při správné údržbě, užívání předepsaných technik a po trochu delším zajíždění, bylo možno najet 100.000 km bez sebemenších potíží.

    Saroléa Atlantic Major 1955       Saroléa Atlantic 1951

    Saroléa atlantic, 500 OHV, 1950

    Sarolea Atlantic Major

  • Od roku 1951 nastala opět, tentokrát naposledy, změna ve značení typů. Oiseau bleu je již zmiňovaná stopětadvacítka; provedení se zadními kluzáky dostalo jméno Oiseau bleu Prima. Continental třistapadesátka SV, Vedette třistapadesátka OHV. Z původní vrchové šestistovky se stala Grand Tourisme.

    V reakci na stále sílící vlnu skútrů firma roku 1952 nabídla pod názvem Protecta kapotovanou verzi Oiseau bleu s předním sklem a menšími čtrnáctipalcovými koly. Také se v katalogu objevilo nové jméno, Colonial, původní spodová šestistovka. Ze skladů bylo toho roku vyexpedováno 2765 motocyklů.

    Roku 1953 se řada typů rozšířila. Zabudováním dvoudobé dvoustovky do rámu Oiseau bleu vznikla Regina. Civilní spodová čtyřstovka, doposud dodávaná pouze armádě, dostala jméno Continental.

    Saroléa 51A4, 1951       Saroléa Protecta

    Saroléa Grand Tourisme       Saroléa Regina

  • Prodej stále upadal. Ostatně ani výsledky ostatních významných evropských značek nebyly vůbec uspokojivé. Roku 1955 podepsaly Saroléa a F.N. obchodní dohody v marné snaze zachránit co se dá. O něco později se připojil i Gillet. Mimoto akcionáři Saroléa prodaly část svých podílů jak F.N., tak Gilletu, což vedlo k výměně modelů mezi značkami. Pro věrné zákazníky stěží přijatelné.

    Nabídka roku 1955, pojmenovaná poněkud ironicky Gold Serie, obsahovala modely F.N. Moped 50 ccm Cricket nahradil Oiseau Bleu. Kubatury 175 a 250 ccm, původem F.N., nesly jména Rubino a Simoun. Velkou novinkou byl skútr Djinn s dvoudobým paralelním dvouválcem obsahu 125 ccm a výkonu 6,5 k při 6000 otáčkách. Jako jeden z mála skútrů se mohl chlubit čtyřstupňovou převodovkou. Rám byl samonosný z lehké slitiny, vpředu s kyvadlovou vidlicí o dvou pružinách, kývačku zadní vidlice pružil kaučukový blok známé italské firmy Rumi.

    Saroléa Simoun       Saroléa Djinn, skútr

    Saroléa Bromfietsen       Saroléa Protecta

    1959: poslední rok kompletní řady motocyklů od mopedů až po Atlantic Major. Nový model Benjamin s motorem Sachs 100 ccm znamenal jen předsmrtnou křeč. Z rozpočtových důvodů firma Saroléa ukončila účast na závodech. Čest značky nadále úspěšně zachraňovali ještě soukromí jezdci.

    Poslední prosincový den roku 1960 dostali akcionáři oznámení, že Léon Gillet a jeho synové přebírají kontrolu nad továrnou Saroléa. Výroba motocyklů Saroléa skončila. Od této chvíle až do začátku roku 1963 továrna pouze montovala mopedy obsahu 50 ccm s motory JLO, HWM a Mi-Val a motocykly s motory Sachs obsahu 100 a 200 ccm. Konsorcium Saroléa - Gillet zásobovalo belgickou armádu náhradními díly až do roku 1973, kdy definitivně ukončilo všechny aktivity.

    K jakési reinkarnaci značky, dá-li se to tak nazvat, došlo na konci roku 2013, kdy pod logem Saroléa vznikl závodní prototyp elektro superbiku SP7. V roce 2014 se zúčastnil TT v kategorii e-biků, ale s nijak oslňujícím výsledkem. Nový motocykl Saroléa je holt na baterky...