Saroléa

Saroléa | historie | 1930 - 1940

Saroléa 33T, 600 SV, 1933

Přes krizi do války

  • Do krizových let vstoupila továrna Saroléa s novou koncepcí. V roce 1931 nastaly změny jak v pojmenování, tak designu strojů. Rozlišení typu bylo nyní písmenem, před ním byla číslice udávající rok. A = 350 SV, B = 350 OHV, T = 500 SV, S = 500 OHV. Přibyla kubatura šestistovek, značená T6, resp. S6. Kupř. 36S6 je 600 OHV r. v. 1936. Pro dnešní sběratele představuje drobnou komplikaci při identifikaci fakt, že v období vrcholící hospodářské krize firma přestala na motory razit číselné značení, jelikož se jí hromadily „ležáky“ ve skladech a přesouvaly se do modelové řady následujícího roku. (Pozn.: u svého motocyklu mám dokonce ještě fabricky přeraženo původní 32T na 33T.)

    „Jen několik motocyklových značek na světě má tak zdravý základ jako Saroléa - 30 let nepřetržitých zkušeností a stálých zdokonalování, 30 let sportovních i obchodních úspěchů na poli motocyklové výroby. Těchto 30 let nepřetržité práce v motooboru jeví se ovšem nejlépe na nových modelech strojů Saroléa. Svou dokonalou, při tom však co možná jednoduchou a spolehlivou konstrukcí představují vrchol výroby a možno směle prohlásiti, že uspokojí jakékoliv možné požadavky. ... Všechny modely Saroléa jsou i na povrchu dokonale přepychově provedeny, hliníkové součásti jsou kroužkovány, černé součásti trvanlivě emailovány, lesklé části i benzinové nádrže bohatě chromovány, takže ani toto vnější provedení nezůstává pozadu za vnitřní dokonalostí, která je hlavním výrobním heslem továrny Saroléa od počátku její činnosti.“
    (Třicet roků motocyklové výroby továrny Saroléa, Motor Revue, 1933)

    Saroléa 31S, 1931       Saroléa 36A, 350, 1936

    Saroléa       Saroléa 36B, 350 OHV, 1936

    Saroléa 32S, 1932

  • Všechny motocykly měly nyní módní šikmé válce a u většiny se přesunula zásoba oleje ze separátní nádržky do zásobníku v přední části karteru, doplněného olejovým filtrem. Turistické (SV) šestistovky měly navíc ventily uzavřené v komoře na válci a plně mazané kanálem z karteru. Takto moderně pojaté řešení „obyčejného“ SV motoru nebylo začátkem třicátých let běžné ani u renomovaných anglických značek. Výjimku představuje spodová pětistovka. Model 500 SV až do roku 1935 zastupoval pouze starší typ 24T, kterého bylo v předkrizové euforii rozpracováno velké množství, a který se tak ještě po několik let zlevněný doprodával. Ostatně, není se čemu divit. Prodejnost v sezóně 1933 spadla na 942 motocyklů.

    Reklama Saroléa       Reklama Saroléa       Reklama Saroléa

    Nožní řazení, doposud dodávané jen na přání, se v sériovém provedení prvně objevilo v roce 1934 u vrchových pětistovek, o dva roky později bylo standardem i pro lidové modely. Právě roku 1936 nastalo také oživení trhu, krize ustupovala, katalog modelů čítal na třináct různých čtyřtaktů. Z dalších podstatných novinek stojí za zmínku v roce 1937 opětná změna loga (v pořadí již čtvrtá) a barevného provedení nádrží, u OHV úprava krytu vahadel ventilů do jednodušší formy, nyní bez typické signy S, a opuštění dvouvýfukového systému. Milovníci sportovního zvuku si odteď museli vystačit s jedním, o to mocnějším výfukem. (Poněkud nesprávně dnes někteří sběratelé označují tuto novou generaci coby Monotube. Pojmenování však patří pro závodní stroje.) Novou převodovku (tzv. vejčitá) a plně uzavřený kryt ventilů přinesl rok 1938 ...

    Saroléa 33S, 500 OHV, 1933       Saroléa 34S, 500 OHV, 1934

    Saroléa nožní řazení       Saroléa převodovka 1938

    Saroléa 36R (Racing), 500 OHV, 1936, Monotube

    Saroléa 1936       Saroléa 1937

  • Opět možno konstatovat, že i přes nelehké krizové období firma Saroléa udržela systematický rozvoj, tedy že lze stále nalézt u jednotlivých roků výroby konkrétní modernizace. V roce 1936 byla slavnostně uzavřena smlouva se stotisícím zákazníkem. Jde samozřejmě o číslo zahrnující i dvoutakty (viz níže) a obchodní tříkolky. Krom motocyklové výroby se továrna také zabývala subdodávkami pro automobilový a strojírenský průmysl, zvláště vyhlášená byla její lisovna a slévárna.

    Na začátku roku 1940, po vpádu nacistických vojsk, fa Saroléa prakticky zastavila výrobu motocyklů. V omezeném režimu pouze dodávala na tuzemský trh dvoutaktní stopětadvacítky a na důležitosti získala výroba bicyklů. Okupanti zabrali továrnu a stroje pro výrobu nejrůznějších vojenských dílů a stabilních motorů Auto-Union a Rosenbauer. Za zmínku jistě stojí, že vedení továrny ji po celou dobu války oficielně neuzavřelo, aby tak zabránili nucenému nasazení zaměstnanců v Říši.

    Saroléa 38S6, 600 OHV, 1938       Saroléa 1935

    motory Saroléa

    Saroléa 38T, 500 SV, 1938       Saroléa 39T, 500, 1939

  • Dvoutaktní lék na krizi


    „Jako zcela nové modely uvádí továrna Saroléa na trh dva malé stroje s dvoutaktními motory, 150 ccm se 2 rychlostmi a 175 ccm se 3 rychlostmi. Jsou velmi vkusně a prakticky provedeny, motor je v bloku s rychlostní skříní, silný uzavřený rám, výborně pérovaná přední vidlice, balonové pneu, sedlová nádrž, velké brzdy na obou kolech, elektrické osvětlení a ostatní úplné příslušenství jako u velkých strojů, takže jde skutečně o prvotřídní užitkové stroje pro každodenní používání. Jest jen litovati, že tyto malé levné stroje podléhají u nás z nepochopitelných důvodů mimořádně vysokému clu, které jest poměrně mnohem vyšší než clo u velkých těžkých motocyklů a způsobuje téměř dvojnásobné zvýšení původní ceny. Nebýti tohoto vysokého cla, byla by cena těchto malých strojů přístupná nejširším vrstvám a mohly by se státi skutečně lidovým dopravním prostředkem, jako je tomu v Belgii a jinde, kdežto u nás zůstává jím zatím stále jen obyčejné kolo.“
    (Motor Revue 1933)

    V roce 1932 také Saroléa, stejně jako jiné továrny, reagovala na krizi uvedením levných dvoutaktů. První byl 32U (Utilitaire = Užitkový), monoblok objemu 147 ccm s dvoustupňovou převodovkou, setrvačníkovým magnetem, lisovanou vidlicí a kompletní elektrickou výbavou. Vzápětí jej doplnil UL (Utilitaire Luxus) 175 ccm (60 x 62 mm) s dynamobateriovým zapalováním a třístupňovou převodovkou. O rok později ještě 34UD (Utilitaire Dame), dámská stopadesátka se shora otevřeným rámem, ochrannými „revmaplechy“, kryty na motoru a plachtou přes zadní kolo. Za dva roky byl její objem zvětšen na 175 ccm (ULD).

    Saroléa 33UL, 1933

    Saroléa 33U, 150, 1933       Saroléa 36ULD, 1936

    Roku 1939 dvoutakty 150 a 175 ccm nahradila stopětadvacítka 39LW (Light Weight), dávající s menším objemem větší výkon. Nově zkonstruovaný stroj byl příkladem malého moderního motocyklu, zůstal populární ještě po válce.

    Saroléa 39LW, 1939

    Saroléa 39LW, 125 ccm, 1939

  • Technické resumé motocyklů Saroléa - 30. léta

    heslovitý výčet změn
    pro snazší orientaci P. T. kolegů veteránistů. Uvedeny jsou jen obecné údaje standardních motocyklů; různé prototypy, „přechodové modely“, jakož i detailní rozbory apod. zde z pochopitelných důvodů popsány být nemohou

    • páčky plynu (příp. později jen vzduchu) a předstihu vzoru Doherty, signované SAROLEA HERSTAL, do roku cca 1937 na objímku, poté součástí řidítek
    • vidlice vzoru Webb, do roku 1932 (1933) trojúhelníkového profilu, poté kosočtvercového
    • tlumič záběru do roku 1935 (1934) v zadním kole (silentbloky), poté na výstupu kliky čelisťovými segmenty stahovanými pružinou
    • všechny modely vždy jednoválcové, s oddělenou převodovkou (nikdy monoblok), do roku 1930 svislé (stojaté), od roku 1931 šikmé válce
    • od roku 1931 většina modelů se zásobou oleje v přední části karteru, s olejovým filtrem a „policajtem“ mazání
    • do roku 1930 modely 350 se ztrátovým mazáním (podrámový model, pouze se sedlovou nádrží)
    • pouze rozvody SV nebo OHV (nikdy kupř. IOE)
    • vlastní převodovka Saroléa systému Burman montovaná na tři svorníky dovnitř rámu, od roku 1938 nová, tzv. vejčitá, s integrovaným řadícím mechanismem
    • nožní řazení do roku 1934 pouze na přání, poté v sérii jen u 500 ccm, od roku 1936 u všech modelů. Řazení pomocí externího řadícího mechanismu
    • kola se 40 dráty, výplet převážně do bubnu
    • rám u modelů 500 / 600 ccm jednoduchý uzavřený, v dolní části pod motorem zdvojený, u 350 ccm otevřený, trubka od krku řízení přichycena pouze k horní části karteru
    • 350 OHV po celou dekádu jednoduchý neznačený kryt ventilů, modelů 500 / 600 OHV do roku 1936 kryt vahadel signovaný „S“ (shodný s modely 24S, 24U), v roce 1937 v jednodušší neznačené formě, od roku 1938 plně kryté ventily velkým „víkem“
    • 500 SV až do roku 1935 pouze „starý“ model 24T se stojatým válcem a separátní olejovou nádržkou, 1937-1938 již šikmý válec, zásoba oleje v karteru, ale s pevnou hlavou a ventily uzavřenými pouze jednoduchým krytem, od roku 1939 stejný jako 600 SV
    • model 600 SV od roku 1931 se snímací hlavou (litina, od roku 1937 hliníková), ventily v komoře (součást odlitku válce) mazané kanálem z karteru
    • kartery a převodovky kroužkovány
    • do roku 1936 standardní černé lakování, se zlatými linkami pouze na nádrži, nádrže většinou chromované & lak (na začátku 30. let spodové modely ještě ve dvoubarevné kombinaci červená/černá), logo kurzívou. Od roku 1937 nádrže zaoblené i ve spodní části, stříbrně lakované & chrom, nové logo kapitálkami a třemi „rychlými pruhy“
    • do roku 1936 tlumiče výfuku klasické plechové rybiny, poté moderní válcové
    • elektrická výbava vždy Bosch, od roku 1931 v běžném provedení dynamobateriové zapalování, s cívkou montovanou pod sedlem
    • karburace Amal
    • od roku 1936 (1935) standardně válečkový tachometr Veigel v reflektoru