Saroléa | historie | armáda
V khaki barvě
-
V březnu 1936 wehrmacht obsadil Porýní, což byla jasná známka blížícího se válečného konfliktu. Belgické ministerstvo obrany se snažilo urychlit motorizaci armády a objednalo jak u Saroléa, tak u F.N. a Gilletu vojenské motocykly.
Typ 350 ASM Armée vycházel z turistického modelu 349 SV s třírychlostní převodovkou. V armádě sloužil v letech 1937 - 1939. Určen byl pro výcvik a tzv. Chasseurs Ardennais (Ardenským lovcům).
-
Tandemové stroje zastupovaly 37T6 (38T6) Eclaireur (Zvěd), rovněž původem z civilních verzí, se zesíleným rámem opatřeným chráničem motoru a padacími rámy, vyzvednutým výfukem a pneumatikami Tractor. Používány byly v letech 1937 - 1940 v eskadronách motorizovaných střelců regimentů kavalerie a v menším množství u motorizovaných kompanií regimentů 1. Ardenských lovců.
-
Armádní modely 36M6 (37M6, 38M6) objemu 589 ccm (88 x 97 mm), rozvodu OHV, výkonu 23 k byly vybaveny třírychlostní převodovkou se zpátečkou. Zesílený rám měl chránič motoru a převodovky, výfuk byl zvednut kvůli větší brodivosti. Motocykly sloužily v letech 1936 - 1937 především v motorizovaných regimentech ve spojení se sidecary Mi pro převoz kulometů Hotchkiss. Mimoto v jednotkách Corps de Transport Automobile (CTAuto) s různými modely sidecarů.
38S6M z roku 1938 vycházel z modelu 36M6. Vrchová šestistovka dokázala zdolat 40% stoupání, překonat půlmetrové brody a se sidecarem uhánět rychlostí 80 km/h. Stroj byl vybaven převodovkou se třemi stupni, zpátečkou a diferenciálem pro pohon side. O tyto stroje neměla belgická armáda zájem, odebrala je však holandská armáda.
-
Typ H vznikl v roce 1936. Jednalo se o zcela novou koncepci výhradně pro vojenské využití. Motor flat - twin SV 1000 ccm v bloku s třístupňovou převodovkou se zpátečkou připomínal koncepcí BMW. Ovšem obdobné vojenské motocykly ve stejné době vyrobili také u F.N. či ve Francii Gnome - Rhone. Redukční převodovka přidala ještě druhou stupnici tří rychlostí dopředu a jedné vzad. Sekundární převod kardanem. Náhon sidecaru odpojitelný.
Pro překonávání větších překážek disponoval stroj navijákem poháněným rolnou ze sidecarového kola. Aby bylo dosaženo pevné konstrukce, tvořily rám trubky o velkém průměru a podvozek sidecaru jediná mohutná roura. Tato robustnost měla za následek váhu 545 kg, což omezilo rychlost na 82 km/h. Stroj však dokázal vyjet svah s 50% sklonem. V roce 1938 bylo vyrobeno 300 motocyklů 38H.
Během krátkého válečného tažení v květnu 1940 se modely T6 a H osvědčily. Ostatně, německá armáda si pak tyto stroje ráda přivlastnila. Používány byly v okupovaných státech, mimo jiné také u nás. Vznikla i desetikusová civilní verze 39H se čtyřstupňovou převodovkou a bez náhonu sidecaru.
